David Cronenberg netočil jen filmy. Rozebral je. Tento kanadský autor, narozený 15. května 1943 v Torontu, začal své jméno dávat najevo v 70. letech minulého století. Nezajímaly ho laciné skoky. Chtěl se dostat do tvé mysli a pod kůži.
Jeho rané dílo mu vyneslo oddaný kult. Tuto éru definovaly dva filmy. Scanners (1981) představoval střet myslí s děsivou intenzitou. Videodrome (1982) proměnil televizi v doslova masožravé monstrum. Nebyly to jen horory. Byla to varování zabalená do krve a vnitřností.
Pak přišel hlavní průlom do mainstreamu. The Dead Zone (1983) ho přivedl k širšímu publiku. Film dokázal, že umí dělat i charakterová dramata spolu s vlastní podivností. The Fly (1986) se stala kulturní památkou. Proměna Jeffa Goldbluma nebyla jen speciálním efektem. Byla to metafora pro nemoc a stárnutí, která tvrdě zasáhla a byla pravdivá. Twins (1988) zkoumali dvojí identity s mrazivou přesností.
Cronenbergova filmografie se čte jako mapa lidské úzkosti. Naked Snack (1991) adaptoval Burroughsovu surrealistickou prózu do něčeho stejně zvláštního. Crash (1996) se zeptal, proč jsme posedlí křižovatkou aut a masa. Film vyvolal kontroverzi. Stal se také ostrým kritikem mediální kultury.
Rok 2000 byl poznamenán změnou tónu. A History of Violence (2005) byl násilný kriminální thriller. Opustil prvky sci-fi, ale zachoval si fyzickou, viscerální krutost. Východní přísliby (2007) ukázaly, jak ovládl realismus gangsterského žánru. Scéna v lázních zůstává jedním z nejnapjatějších momentů moderní kinematografie.
Mnoho z jeho filmů zkoumá znepokojivé průsečíky mezi technologií, lidským tělem a podvědomou touhou.
Pokračoval v práci až do roku 2010. A Dangerous Method (2011) se ponořil do raných dnů psychoanalýzy. Cosmopolis (2012) zkoumal témata bohatství a izolace v elegantním, chladném světě. Maps to the Stars (2014) roztrhaly kulturu hollywoodských celebrit. Každý film kladl jiné otázky. Všechny ale poukazovaly na stejná klíčová témata.
Proč se k těmto tématům stále vrací? Možná proto, že nikdy nezastarají. Tělo se mění. Technologie se vyvíjejí. Touha zůstává zmatená. Cronenberg to ví. Už desítky let nám ukazuje švy naší reality.
co bude dál? Uvidíme. Tento muž má stále co vyprávět. A stále posloucháme.
